FOBIE NENÍ OBYČEJNÝ STRACH – LZE SE JÍ ZBAVIT?

Strachy, úzkosti a fobie

Fobie není to stejné jako úzkost nebo strach. Už původ slova fobie z řeckého phobos znamená hrůzu nebo děs. I když definice fobie vznikla až někdy v 19. století, popisy stavů hrůzy lze stopovat až do starých antických textů. Představme si ale, jak rozdíly mezi strachem, úzkostí a fobií vnímáme dnes.

• strach – přirozená emoce vyvolaná vnímáním konkrétní hrozby nebo nebezpečí
• úzkost – neklid a napětí vyvolávané nekonkrétním podnětem
• fobie – nepřiměřený strach vyvolávaný konkrétním objektem nebo situací

Znaky fobie

Fobie je onemocnění, které se řadí mezi úzkostné poruchy (neurózy). Představuje velký a náhle vzniklý strach z určitého objektu nebo situace. Osoba postižená fobií dobře ví, že takový strach je nesmyslný nebo minimálně velmi nepřiměřený, avšak nedokáže ho vůlí ovládnout. Fobie proto dokáží ovlivňovat život a rozhodování člověka, který někdy i velmi kreativně dělá vše proto, aby se se spouštěčem fobie nesetká. To ale v případě některých fobií může značně omezovat jeho život.

Jak se projevuje fobie

Setkání se spouštěčem fobie vyvolá velmi silnou stresovou reakci. Do krve se vyplaví stresové hormony v čele s adrenalinem, které mají jediný cíl – připravit k boji nebo na útěk. Projevy panické reakce typicky zahrnují:

• bušení srdce
• zvýšení krevního tlaku
• pocit tíhy nebo bolesti na hrudi
• potíže s dýcháním, zrychlený ale mělký dech
• třes, zvýšení svalového napětí
• pocení
• pocit horka nebo naopak chladu
• nervozita
• tunelové vidění
• nevolnost – typicky pocit na zvracení, křeče v břiše
• zrudnutí tváří
• omdlení (synkopa)

Příčiny vzniku fobií

• Psychologické faktory – například předchozí špatná zkušenost, kterou si dotyčný pamatuje, nebo zůstává v jeho podvědomí. Může jít o nejrůznější traumata z dětství (například rizikovým faktorem vzniku sociální fobie je šikana v dětství). Roli může ale hrát i vysoká úroveň stresu nebo potlačování emocí.
• Dědičné vlivy – fobie mají často rodinný výskyt, podílí se na tom pravděpodobně geny. Fobiemi mohou také častěji trpět lidé se sklonem k dalším úzkostným diagnózám.
• Behaviorální faktory – naučené chování, typicky vzorce převzaté od rodičů, mají na vznik fobií pravděpodobně významný vliv.

Pravdou je, že u většiny fobií pacient vůbec nedokáže pojmenovat vyvolávající příčinu. Fobie vznikají asi 2x častěji u žen než u mužů. Specifické izolované fobie se mohou rozvinout už od 4 let věku. U některých běžných fobií jako jsou panický strach z hadů nebo z pohledu na krev se předpokládá, že mohou mít souvislost s obrannými reakcemi těla. Hadi například pro lidský druh znamenají nebezpečí uštknutí. Krev je zase alarmujícím znakem zranění. Společenské fobie pak vznikají častěji až v dospívání.

Dělení fobií

Na fobie je možné nahlížet z různých hledisek. Nejjednodušeji lze fobie dělit na specifické a složité.

Specifické fobie

Specifické nebo také jednoduché fobie jsou nepřiměřené iracionální strachy z konkrétní věci, činnosti nebo situace. Objektem vyvolávajícím fobií může být téměř cokoliv. Některé spouštěče se ale u mnoha lidí opakují. Obvyklé jsou fobie ze zvířat nebo hmyzu, fobie ze zranění nebo krve nebo fobie v návaznosti na okolní prostředí (výšky, uzavřené prostory, blesky). Můžete se sami zkusit zamyslet, zda máte ve svém okolí někoho, kdo trpí některou z těchto častých fobií:

• Akrofobie – strach z výšek
• Arachnofobie – strach z pavouků
• Batofobie – strach z hluboké vody, strach z hloubky
• Hematofobie – strach z krve
• Klaustrofobie – strach z malých uzavřených prostorů
• Mysofobie – strach ze špíny nebo bakterií
• Nyktofobie – strach ze tmy
• Ofidiofobie – strach z hadů
• Ornitofobie – strach z ptáků

Fobie jsou v populaci velice běžné. Dle různých odhadů příznaky fobie na vlastní kůži zná 10–20 % lidí.

Složité fobie

Složité nebo také společenské fobie jsou o něco méně časté než fobie specifické. Na druhou stranu tyto komplexní fobie dokáží významně ovlivnit život postiženého:

• Sociální fobie
• Agorafobie

Sociální fobie

Sociální fobii nejde jednoduše popsat jako fobii z lidí nebo strach ze společnosti. Člověk trpící sociální fobií se nepřiměřeně obává různých situacích, ve kterých by se mohl stát středem pozornosti lidí nebo cílem jejich pohledů. Běžný je strach, že se člověk ztrapní, bude od ostatních negativně posuzován nebo na něm strach bude viditelný.

Sociální fobie patří mezi společenské fobie. Zahrnuje mnoho faktorů a může se silně promítat do života postiženého člověka. Vede k vyhýbání se společnosti, neschopnosti promluvit na veřejnosti nebo s nadřízeným, strachu z telefonování nebo třeba potížím s běžnými činnostmi jako nakupování a samozřejmě navazováním vztahů. U lidí se sociální fobií častěji dochází k rozvoji závislosti na alkoholu nebo návykových látkách či poruchám příjmu potravy, hlavně pokud fobie není podchycena a adekvátně řešena.

Agorafobie

Agorafobie čili strach z otevřených prostranství nebo také z veřejných prostor je další složitou fobií, který může významně omezit život postižené osoby. Má mnoho různých projevů, které z ní dělají jednu z nejvíce paralyzujících fobií. Při agorafobii má pacient panickou hrůzu například z neznámých míst nebo situací, ze kterých nedokáže utéct v případě záchvatu paniky. Agorafobie může zneschopnit člověka cestovat, nakupovat i vůbec opustit domov.

Léčba fobií

Máte fobii? Pak je důležité si zodpovědět otázku, zda vás fobie ve vašem životě nějak limituje či nikoliv. Fobie jsou přece jen velice běžné. Například taková velice častá fobie z hadů zpravidla v běžném životě nikoho neomezuje a není nutné ji řešit. Naproti tomu společenské fobie dokáží člověku pěkně komplikovat život a jejich léčba je zcela na místě. Jaké existují metody léčby fobií?

• Psychoterapie – fobie jsou léčeny nejčastěji s využitím kognitivně–behaviorální terapie pod vedením zkušeného psychoterapeuta.
• Expoziční terapie – jde o metodu, kdy je pacient dobrovolně vystavován podnětům vyvolávajícím fobii. Terapie může začínat pod vedením odborníka a vést pacienta k postupnému osvojení metod pro zvládání zátěžových situací.
• Farmakoterapie – léčba pomocí léčivých přípravků zahrnuje podání léků proti úzkosti, ale především podávání antidepresiv, která projevy fobií pomáhají zvládnout.

Jednotlivé postupy pro řešení fobií se často používají současně. Například podávání léků může podpořit průběh psychoterapie.

Podivné a nejpodivnější fobie

Již bylo výše popsáno a jistě vás nepřekvapí, že spouštěči fobií mohou být i zcela běžné nebo neočekávané věci. Podívejme se proto na závěr na některé druhy fobií, které jsou přinejmenším podivné.

• Anatidaefobie – strach z kachen. Už vám někdo tvrdil, že tímto zvláštním strachem trpí? Strach z toho, že člověka sleduje divoká kachna, není ve skutečnosti žádnou diagnózou. Pravděpodobně se vás tedy někdo snažil tahat za nos.
• Cenosillicafobie – strach z prázdných pivních sklenic v zemích s bohatou historickou tradicí vaření piva je poměrně častý. I v tomto případě se ale (k úlevě všech zaměstnanců center pro léčbu závislostí) jedná jen o humorný termín.
• Dysmorfofobie – u dalšího příkladu fobie jde veškerá legrace stranou. Dysmorfofobie nebo také zrcadlová porucha není fobií v pravém slova smyslu. Nicméně jde o diagnózu z balíčku obsedantně kompulzivních poruch, kdy nemocný trpí úzkostmi z vlastního vzhledu, které mohou vést až k sociální izolaci a depresi.
• Ereutofobie – strach z červenání. Ano, pokud se cítíme trapně nebo nekomfortně, není ruměnec ve tvářích zrovna příjemný. I tato obava z červenání může být u některých lidí vystupňovaná až do chorobného strachu – fobie.
• Ergofobie – strach z práce nebo také obecně strach z jednání. Fobie z práce je kontroverzní koncept hlavně z hlediska “morbidizace” lenosti. I v tomto případě diagnóza jako ergofobie neexistuje. Nepopiratelné ale je, že projevy strachu ze zaměstnání, pocitu přetížení a emočního vyčerpání z práce se mohou objevit jako známky syndromu vyhoření.
• Hipopotomonstroseskvipedaliofobie – strach z dlouhých slov. Je ironií osudu, že chorobný strach z dlouhých slov je současně i fobie s nejdelším názvem. I v tomto případě jde ale pouze o smyšlený termín. Fobii z dlouhých slov v seznamech psychiatrických diagnóz nenajdete.
• Chromofobie – strach z barev nebo z určité konkrétní barvy. Je obecně známo, že různé barvy dokáží vyvolat různé emoce. Fobie z barev jako diagnóza ale opět neexistuje. Nicméně se s pojmem chromofobie se můžete setkat jako s uměleckým termínem.
• Koumpounofobie – strach z knoflíků. Máte strach, že se vám utrhne knoflík nebo bytostně nesnášíte jejich zdlouhavé zapínání? Možná někdo, kdo je s vámi na stejné vlně, vymyslel pojem koumpounofobie. Jak už jistě tušíte, v tomto případě nejde o opravdovou fobickou poruchu.
• Pagofobie – strach ze sněhu a mrazu. Také se nazývá fobie z ledu. V tomto případě jde o specifickou fobii, která může postiženého významně omezovat ve venkovních aktivitách v zimních měsících. Dokonce někdy vede až k odporu ke chlazeným jídlům či nápojům s ledem.
• Trypofobie – strach z děr či odpor k malým otvorům. Ani v tomto případě nejde o uznanou diagnózu fobie. Pravdou ale je, že děrované nebo vzorované povrchy působí vizuálně neobvykle a poměrně často vyvolávají pocit odporu. I díky tomu se pojem trypofobie velmi rozšířil na internetu a stále je předmětem vědeckého zkoumání.

Nervy a stres Spánek

ZDROJE

• Strach, úzkost nebo fobie. Česká průmyslová zdravotní pojišťovna [online]. [cit. 2023-10-30]. Dostupné z: https://www.cpzp.cz/clanek/1408-0-strach-uzkost-nebo-fobie.html
• Phobias. Cleveland Clinic [online]. 2023-2-22 [cit. 2023-10-30]. Dostupné z: https://my.clevelandclinic.org/health/diseases/24757-phobias
• Fobie. ŠTEFÁNEK, Jiří. Medicína, nemoci, studium na 1. LF UK [online]. [cit. 2023-10-30]. Dostupné z: https://www.stefajir.cz/fobie