NEMOC Z LÍBÁNÍ – MONONUKLEÓZA

Co vyvolává infekční mononukleózu?

Nejen nemoc z líbání, ale i polibková nemoc, nemoc studentů nebo žlázová horečka. Všechny přezdívky se vztahují ke společnému jmenovateli – infekční mononukleóze. Mononukleóza je virová infekce. Jejím nejčastějším původcem je Epstein-Barrové virus (EBV), existuje ale i cytomegalovirová mononukleóza.

Virus Epstein-Barrové (EBV)

Nejběžnějším virem infekční mononukleózy je EBV neboli virus Epstein-Barrové. Tento vir patří do čeledi herpetických virů Herpesviridae stejně jako možná známější herpetické viry Herpes simplex vyvolávající opary na rtech nebo virus planých neštovic Varicella zoster zodpovědný jak za neštovice, tak i za pásový opar. Společnou nepříjemnou vlastností této rodiny virů je to, že po první (primární) infekci viry v těle zůstává. Těchto herpetických virů stejně jako viru Epstein-Barrové se proto nejde nadobro zbavit. Nakazit se tímto virem lze jen od druhého člověka ale nejen od pacienta akutně postiženého projevy mononukleózy, ale i od zdravého člověka, který dříve mononukleózu prodělal. Epstein-Barrové virus se totiž může znovu aktivovat a nacházet se ve slinách a obecně tělních tekutinách, aniž by člověk pociťoval jakékoliv příznaky nemoci.

Cytomegalovirus

Stejně jako virus Epstein-Barrové patří mezi herpes viry i cytomegalovirus. Cytomegaloviry u člověka ale vyvolávají akutní příznaky onemocnění jen v případě silně oslabené imunity. Cytomegalovirové infekce u zdravých osob proto nepropukají.

Jak se přenáší mononukleóza?

K přenosu mononukleózy dochází skrze tělesné tekutiny. Pro šíření nemoci je zpravidla nutný blízký kontakt, proto je typickým prostředkem přenosu infekce líbání. Stejně tak ale může fungovat i pití z jedné lahve, strkání půjčených hraček do pusy v případě malých dětí, kousnutí si do spolužákovy svačiny u těch větších školou povinných nebo používání špatně umytého nádobí. Kromě toho je možnou cestou přenosu mononukleózy i nechráněný pohlavní styk nebo krevní transfuze. Akutní infekční mononukleóza propuká nejčastěji u dětí a lidí do 30 let věku. Nejvíce případů mononukleózy se objevuje zpravidla ve věkové skupině 15–24 let.

Jak dlouhou má mononukleóza inkubační dobu? Než se projeví první příznaky mononukleózy po nákaze virem, může uběhnout i 4–6 týdnů. Už krátce před projevem prvních příznaků ale může nemocný virus mononukleózy šířit do svého okolí. Často ale ani po projevu příznaků mononukleózy nemá nemocný tušení, že jde právě o tento virus, a považuje svou infekci za banální respirační infekci.

Příznaky mononukleózy

• bolest v krku
• čepy na mandlích
• oteklé mízní uzliny (hlavně krční a podpažní lymfatické uzliny, může jít ale i o uzliny v tříslech nebo v podpaží)
• horečka (obzvláště horečka u dětí bývá vysoká a přetrvává i několik dní v kuse)
• silná únava, vyčerpání
• zvětšená játra a slezina (hepatosplenomegalie)
• bolest v pravém podžebří
• petechie na měkkém patře (vzácně)

Na počátku onemocnění mononukleóza projevy napodobuje běžnou angínu nebo nachlazení. Typické symptomy jako postižení jater a sleziny se projevují častěji u starších lidí, výraznější poškození jater se projeví i žloutenkou, která je často jako první vidět na zažloutnutí očního bělma. V případě mononukleózy způsobené cytomegalovirem obvykle chybí příznaky podobné angíně. Například u lidí se silnou imunitou pak může mononukleóza proběhnout úplně bezpříznakově.

Protože se u akutní mononukleózy nemusí objevit typické příznaky, které by ji odlišily od respirační infekce, diagnózu potvrzuje vyšetření z krve.

Specifika mononukleózy u dětí

Mononukleóza u dětí příznaky připomíná projevy u mladistvých nebo dospělých, často se ale některé příznaky vyskytují s jinou intenzitou.

S vyšší intenzitou přicházejí při mononukleóze u dětí příznaky jako horečka a otok lymfatických uzlin. Naopak zvětšení jater a ledvin u dětí nebo mladých pacientů nemusí být vůbec patrné a ke stanovení správné diagnózy infekční mononukleóza dojde jen při provedení vyšetření z krve nebo při vzniku vyrážky po nasazení nevhodných aminopenicilinových antibiotik.

Léčba mononukleózy

U mononukleózy léčba kopíruje schéma léčby jiných virových nemocí. S virovým původcem si totiž musí imunita poradit sama, antibiotika v tomto případě nepomohou. U infekční mononukleózy naopak mohou některé druhy penicilinových antibiotik (aminopeniciliny) uškodit. Použití těchto léků vyvolá v případě přítomnosti viru mononukleózy vyrážku na těle! Při léčbě mononukleózy je proto vhodné zaměřit se na 2 věci:

1. Podpora imunity

Boj s infekcí dá tělu v případě mononukleózy řádně zabrat. Klidový režim a podpora imunity jsou proto nezbytnou součástí léčby. Imunitní systém dokážete podpořit dodržováním těchto zásad:

• Zdravá a pestrá strava bohatá na vitamíny (především ze skupiny B, C a D) a minerály – Vybírejte si lehká jídla. Při mononukleóze je vhodné vynechat smažené potraviny, nezdravé vysoce zpracované potraviny nebo sladkosti. Naopak každá porce během dne by měla obsahovat slušnou dávku ovoce nebo zeleniny.
• Zvýšený pitný režim – Dostatek tekutin musí kompenzovat jejich ztráty kvůli horečce či nevolnosti a je rovněž nezbytný pro hladký průběh mnoha procesů nejen v imunitním systému.
• Odpočinek – Přísný klidový režim je nezbytný z hlediska imunity, která je zatížená samotným bojem s virem, tak i z hlediska zvětšení jater a sleziny. Játra napadená virem fungují omezeně a je tedy z jejich hlediska „namáhavější“ zastat všechny energetické a metabolické procesy. Velkým rizikem je také prasknutí (ruptura) sleziny. Zvětšená slezina je totiž velice křehká a citlivá na prudké nárazy. Klidový režim je nutné držet ještě asi 3 měsíce po odeznění akutních příznaků. Následný návrat k aktivnímu životnímu stylu poté musí být postupný.
• Ochrana před dalšími infekcemi – Imunita během akutní infekční mononukleózy a po ní je velmi oslabená. Pacient je proto velmi náchylný k dalším například respiračním infekcím. Často se proto může stát, že kromě mononukleózy onemocní ještě jiným typem infekce současně.

2. Symptomatická léčba projevů mononukleózy

Mononukleóza se neléči antivirotiky. Ale i když léčba mononukleózy není kauzální, často se neobejde bez léčivých přípravků potlačujících její doprovodné symptomy. Zejména jde o:

• Léky na horečku,
• Léky na úlevu od bolesti v krku – spreje do krku, pastilky, kloktadla.

Dieta po mononukleóze

Dietní opatření po prodělání mononukleózy prošla v minulosti velkou revizí. Dřívější přístup doporučující velmi přísnou dietu s omezením tuků měl některé slabiny, jako například nedostatečný příjem v tucích rozpustných vitamínů, které jsou pro člověka po prodělané mononukleóze velmi důležité.

Po prodělání mononukleózy je vhodné preferovat zdravou a lehčí stravu. Jídelníček by měl být bohatý především na kvalitní bílkoviny, minerály (především zinek a železo), vitamíny a vlákninu. Důležitou součástí dietních opatření je dostatečný pitný režim.

Vyhýbat se je třeba smaženým jídlům a především alkoholu. Vhodné je omezit sladkosti a doslazované potraviny nebo kávu. Úplné vyřazení tuků z jídelníčku už se ale nedoporučuje. Organismus totiž potřebuje zdraví prospěšné tuky obsahující omega 3 mastné kyseliny nebo právě výše zmíněné v tucích rozpustné vitamíny.

Jaké jsou možnosti prevence mononukleózy?

Odhaduje se, že až 90–95 % dospělých ve věku 40 let někdy prodělalo mononukleózu. Mnozí z nich o překonání nemoci nemusí vědět, protože mohla proběhnout téměř bezpříznakově nebo být považována za nachlazení či přechozenou angínu. Vzhledem k tomu, že každý takový člověk může být potenciálním zdrojem infekce, je riziko nakažením virem Epstein-Barrové někdy v průběhu života opravdu velmi vysoké.

Specifická prevence před nákazou infekční mononukleózou zatím neexistuje. To se ale možná v budoucnu změní, protože probíhá intenzivní výzkum v oblasti vývoje očkování proti mononukleóze. Zatím ale do prevence infekční mononukleózy patří běžné hygienické návyky a vyhýbání se kontaktu s nemocnými osobami. Rizikovými místy pro přenos mononukleózy jsou například sdílená bydlení (koleje, internáty, ubytovny).

ZDROJE

• Mononukleóza – příznaky, přenos a léčba. EUC [online]. 2021 [cit. 2024-01-25]. Dostupné z: https://euc.cz/clanky-a-novinky/clanky/mononukleoza-priznaky-prenos-a-lecba/
• AMBROŽOVÁ, Helena, et al. Infekční mononukleóza. Pediatrie pro praxi. Solen, 2005, 6.5: 244-246.
• PAVELKA, MUDr Jan, et al. Infekční mononukleóza–racionální přístup k diagnostice a léčbě. Pediatrie pro praxi, 2014, 15.4: 191-193.
• Mononucleosis. Cleveland Clinic [online]. 2024 [cit. 2024-01-25]. Dostupné z: https://my.clevelandclinic.org/health/diseases/13974-mononucleosis
• HIRABAYASHI, Mayo, et al. Estimating the Global Burden of Epstein-Barr Virus–Associated Gastric Cancer: A Systematic Review and Meta-Analysis. Clinical Gastroenterology and Hepatology, 2023, 21.4: 922-930. e21.

Léky na horečku Léky na posílení imunity