ŠKODLIVÉ LÁTKY V KOSMETICE ANEB ČEMU SE V PRODUKTECH VYHNOUT?

Kde se berou nebezpečné látky v kosmetické praxi

Kosmetické přípravky – to je obrovské spektrum výrobků pro péči o tělo. Od sprchových gelů, šamponů a zubních past přes přípravky na péči o pleť a ochranu před UV zářením, dekorativní kosmetiku, antiperspiranty a deodoranty až k přípravkům pro intimní hygienu.

Od jakéhokoliv kosmetického přípravku čekáme důkladnou a šetrnou péči, dlouhou trvanlivost i příjemnou vůni. Tady už začínáme být na stopě důvodům, proč najdeme některé velmi sporné složky v kosmetice. Běžně si totiž člověk v cukrárně nepoloží otázku, proč by se máslový krém v dortíčku měl už za den, dva zkazit, když krém, který má doma v koupelně, používá už mnoho týdnů. Ve skutečnosti ale oba obsahují složky, které podléhají rychlé zkáze.

Chemie v kosmetice se tedy určitě neobjevuje jen z dlouhé chvíle jejích výrobců. Přídatné složky často vytvářejí strukturu přípravku, podílejí se na jeho vlastnostech nebo výrobek konzervují, aby se v něm nerostly bakterie a plísně škodlivé pro lidské zdraví. Naneštěstí právě tyto přídatné látky často mohou za podráždění a další nežádoucí reakce kosmetiky.

Aby kosmetika byla bezpečná

Kdo chrání spotřebitele před potenciálně škodlivými složkami v kosmetice? Kosmetické přípravky vyrobené v Evropské unii podléhají jedné z nejpřísnějších kontrol na světě. Evropská komise vydává seznam zakázaných látek pro kosmetické výrobky, na kterém je přes 1700 sloučenin, které by při použití v kosmetice mohly negativně ovlivňovat zdraví.

Než se jakákoliv kosmetika dostala k vám do koupelny, muselo ji schválit Národní referenční centrum pro kosmetiku. Na obale všech přípravků pak najdete jejich celkové složení – INCI.

Složení kosmetiky neboli INCI

International Nomenclature of Cosmetic Ingredients (INCI) je mezinárodní systém pro označování složek kosmetiky. Název určité složky je tak na každém přípravku uveden stejným názvem (obvykle anglicky). Jednotlivé suroviny jdou navíc postupně za sebou dle toho, jak moc jsou v přípravku zastoupené. První uvedené složky je v přípravku nejvíce. Pokud je některých složek v kosmetickém produktu méně než 1 %, uvádějí se na konci seznamu už bez ohledu jejich množství.

Kromě složení podléhají regulaci i další označení na obale výrobku jako paraben-free (bez parabenů), obsahující nanočástice [nano], přírodní kosmetika aj.

Certifikovaná přírodní kosmetika

Známky Certifikovaná přírodní kosmetika CPK a CPK BIO jsou českými certifikáty pro kosmetická výrobky obsahující 85 % přírodních surovin, resp. v případě CPK BIO 90 % přírodních surovin a minimálně 20 % výrobku surovin produkovaných v rámci ekologického zemědělství. Kvůli těmto limitům v přírodní kosmetice najdete méně syntetických sloučenin upravujících vůni a barvu nebo méně konzervantů. Díky tomu má mnoho výrobků přírodní kosmetiky současně hypoalergenní složení.

Krémy a pleťová kosmetika

Přípravky na čištění pokožky patří mezi oplachované kosmetické přípravky. Častěji ale k péči o pokožku použijeme tzv. kosmetiku s prodlouženým kontaktem s kůží – jednoduše řečeno jde o přípravky, které se neoplachují. V obou případech, ale především u neoplachovaných kosmetických přípravků, je důležitá jejich nedráždivost.

Parabeny

Hydroxybenzoová kyselina je základem pro celou skupinu esterů – parabenů. V kosmetice používaný methylparaben, ethylparaben, propylparaben, butylparaben a hexamidin paraben jsou velice účinné konzervanty chránící přípravky před mikroorganismy. Avšak mají také stinnou stránku. Prokázalo se u nich, že mohou pokožku alergizovat a podráždit, především pokud je kůže poškozená. Nejsou proto vhodnou volbou třeba pro atopiky.

Parabeny mají také slabou estrogenní aktivitu. Znamená to, že v těle mohou napodobovat účinky ženských pohlavních hormonů – estrogenů. Během testů se ale neprokázala souvislost mezi parabeny a rakovinou prsu ani vliv na mužskou plodnost.

Zakázané parabeny v kosmetice v EU: Isopropylparaben, Isobutylparaben, Phenylparaben, Benzylparaben, Pentylparaben.

Další nevhodné konzervanty

Vyhýbání se parabenům v kosmetice bude dávat smysl jen tehdy, pokud je nahradí šetrnější, nezávadné konzervanty. I mezi jinými konzervanty jsou totiž potencionálně dráždivé sloučeniny.

• Methylisothiazolin

U methylisothiazolinu (MIT) se prokázal alergizující potenciál. Máte citlivou pleť? Pak se methylisothiazolinu rovněž vyhýbejte. U citlivé pleti může vyvolat podráždění a začervenání. Tento konzervant je proto možné používat jen v koncentraci do 0,0015 % a to v přípravcích, které se oplachují.

• Phenoxyethanol

Dráždivý potenciál má i další konzervant – phenoxyethanol. Část phenoxyethanolu se navíc pokožkou může vstřebávat. Jde o další látku, které stojí za to se vyhnout, pokud máte ekzém nebo citlivou pokožku. Dráždí také oční okolí. Není vhodný pro nejmenší děti do 3 let. Na tuto složku kosmetiky můžete být navíc alergičtí. Nepodceňujte proto radu, že každý nový kosmetický produkt je třeba před aplikací vyzkoušet na malém místě na pokožce! Maximální koncentrace phenoxyethanolu v kosmetice je 1 %.

• Triclosan

Přestože kosmetické přípravky jsou určené pouze na vnější použití, některé jejich složky se mohou pokožkou vstřebat do těla. To platí i triclosanu. Pokud by šlo o větší množství, hrozí riziko ovlivnění štítné žlázy. Doporučuje se proto nepoužívat současně více produktů s tímto konzervantem. Obzvláště vhodné je toto pravidlo pro těhotné a kojící ženy. Pozor také na to, že triclosan kromě kosmetiky mohou obsahovat i čističe a dezinfekce pro domácnost.

Dalším problémem triclosanu je, že jeho časté používání může přispívat ke vzniku antibiotické rezistence. V kosmetice je triclosan povolený v mýdlech a sprchových gelech, zubních pastách, deodorantech nebo přípravcích na nehty v koncentraci do 0,3 %. V ústních vodách nesmí být víc než 0,2 % triclosanu.

• Iodopropynyl butylcarbamát (IPBC)

Konzervační látka obsahující ve své struktuře jód je iodopropynyl butylcarbamát. Jako konzervační látka má využití v širokém spektru kosmetických produktů. Dráždí však při vdechnutí. Kvůli obsahu jódu není navíc vhodná pro děti nebo do přípravků určených na ošetření velkých ploch na těle, kosmetiky používané na rty nebo pro ústní hygienu. V přípravcích, které se oplachují, může být iodopropynyl butylcarbamát v koncentraci 0,02%. V neoplachovaných přípravcích je povolena jen poloviční koncentrace, v deodorantech pak jen 0,0075 %.

Chemické UV filtry

Ochrana pokožky před slunečním zářením je extrémně důležitá. UV složky slunečního záření způsobují rychlejší stárnutí pleti. Letní slunce může pokožku spálit, na jaře je zase vyšší riziko vzniku slunečních alergií. Nejzávažnější je pak zvyšující se riziko vzniku rakoviny kůže – melanomu.

Chemické UV filtry fungují tak, že po vstřebání do pokožky dokáží UV záření absorbovat. Avšak u některých z nich se prokázaly na pokožce nežádoucí reakce – například místo ochrany před oxidativním poškozením pokožky naopak po v kombinaci s UV paprsky oxidační stres vyvolávaly nebo se ukázalo, že jde o endokrinní disruptory. Dnes proto existuje seznam UV filtrů, které jsou v Evropskou komisí povolené pro výrobu opalovacích přípravků. Přesto je vhodné se při výběru opalovacího přípravku zajímat o jeho složení. Některé UV filtry totiž stále mohou dráždit citlivou pokožku nebo způsobovat jiné nežádoucí reakce.

• Oxybenzon

Oxybenzon má z chemických UV filtrů největší potenciál vyvolat alergickou reakci. Je také podezřelý z ovlivňování hormonálního systému u lidí, ale tento jeho účinek se u něj ve studiích neprokázal. V opalovacích přípravcích se používá v maximálně 6% koncentraci.

Chemický UV filtr z rodiny benzofenenů – oxybenzon se navíc prokázal jako škodlivý pro životní prostředí obzvláště pro vodní organismy především mořské korály. Na trh se proto budou v EU uvádět produkty s jeho obsahem jen do konce července 2023. Z podobných vlastností je podezřelý i další chemický UV filtr octocrylen. V některých přímořských státech jsou proto oxybenzon a octocrylen zakázány už dnes. 

• Další chemické UV filtry s alergizujícím potenciálem

Také další chemické UV filtry mohou vyvolávat fotokontaktní dermatitidu (alergické podráždění pokožky po vystavení slunečnímu záření) například:

Za bezpečnější jsou považovány UV filtry:

Aby opalovací přípravek chránil před celým spektrem UV záření, bývá nutné UV filtry vzájemně kombinovat. Při kombinaci více substancí ale může vznikat tzv. koktejlový efekt. Riziko projevu nežádoucí reakce u kombinace látek je v takovém případě vyšší, než kdyby látky působily samostatně.

Vlasová kosmetika

Stejně jako u pleťové kosmetiky, i přípravky pro péči o vlasy a vlasovou pokožku by měly obsahovat nedráždivé složky a konzervanty. V případě vlasové kosmetiky se zajímejte také o další látky:

Sulfáty

Sodium lauryl sulfát (SLS) a sodium laureth sulfát (SLES) jsou látky, které zajišťují krásnou pěnivost přípravků. Přestože jako povrchově aktivní látky jsou velmi účinnými “čističi”, vlasovou pokožku vysušují. Lidé s atopickým ekzémem, citlivou vlasovou pokožkou, lupénkou nebo prostě se suchými vlasy udělají nejlépe, porozhlédnou-li se po šamponu bez sulfátů. Sulfáty v šamponech mohou nahradit například šetrnější glykosidy, betainy nebo tenzidy jako Disodium Laureth Sulfosuccinát.

Silikony

V pleťové kosmetice i na povrchu vlasů silikony rychle a efektivně zajistí vyhlazení povrchu, hebkost a zářivý lesk. Silikonové “pozlátko” ale ještě neznamená, že pleť či vlasy pod ní jsou zdravé. Silikony vlas obalují a zabraňují tak vstřebání výživných látek z ostatní vlasové kosmetiky. Navíc se silikony z vlasů jen velmi těžko odstraňují, jejich vymytí proto může trvat poměrně dlouho nebo speciální hloubkově čisticí šampony. Používání šamponu bez silikonu možná nepřinese tak zázračně okamžitý efekt. V dlouhodobém horizontu však budou vlasy zdravější a tím i krásnější.

Pokud pak jde o pleť, silikony na ní vytvářejí film, pod kterým je pleť suchá. Navíc mohou ucpávat póry, proto vyžadují velmi důkladné čištění. Nejběžněji používaným silikonem je dimetikon. Dimeticone v kosmetice ve složení (INCI) i další silikony poznáte dle koncovek -icone, -siloxane např. cyklopentasiloxan, -iconol např. dimethiconol.

Diethanolamin (DEA)

Ethanolaminy jsou regulátory pH a emulgátory. Nejznámějším zástupcem je diethanolamin, v přípravcích najdete ale i další jako: monoethanolamin nebo cocamide dea. Ethanolaminy jsou dráždivé látky. Diethanolamin se navíc částečně vstřebává do organismu. U zvířat působení diethanolaminu mělo souvislost se vznikem rakoviny jater, avšak ve vyšších koncentracích, než mohou být používány u lidí.

Antiperspiranty a deodoranty

Nadměrné pocení je nepříjemné pro člověka i pro jeho okolí. Antiperspiranty omezující pocení jsou proto dnes standardní výbavou mužů i žen. Deodoranty zase pach potu překrývají. Za zápach spojený s pocením jsou zodpovědné bakterie, které pot na pokožce rozkládají. Snížení pocení je proto jedním z logických kroků, které proti němu lze udělat.

Antiperspiranty

Účinnost antiperspirantů je založená na obsahu sloučenin obsahující aluminium (tj. soli hliníku). Hliník vytváří s potem gelovitou látku a navíc působí na keratin v potních žlázách. Vzniká tak jakási zátka, která brání vylučování potu. Hliník je kovový prvek, který se v těle nekumuluje, ale je vylučován ledvinami. Antiperspiranty mohou být rovněž založeny na sloučeninách zirkonia.

Přestože se u sloučenin hliníku v antiperspirantech neprokázala dlouho diskutovaná souvislost se vznikem rakoviny prsu, může se tu těchto přípravku objevit alergická reakce, obzvláště pokud jsou aplikovány na porušenou pokožku. Může dojít také k podráždění, za to mohou být zodpovědné také další složky antiperspirantů třeba parfémy a konzervanty.

Deodoranty

Deodoranty mohou obsahovat dráždivé látky jako již výše zmíněné konzervanty. Z hlediska ekotoxicity jsou diskutovaná jejich tlaková balení. Přestože se freony škodlivé pro ozonovou vrstvu již nepoužívají, ani organické plyny, které je nahradily nejsou zcela neškodné. Navíc jejich použití významně narostlo. Ale ani vonné látky v jejich složení nemusí být zcela v pořádku. Oblíbenou alternativou jsou proto přírodní deodoranty.

Parfémy

Vůni spojujeme s určitými zážitky nebo emocemi. Důležitou roli hrají také v kosmetických přípravcích, ať už je “vonění” jejich primární funkce nebo parfemace dokresluje příjemný zážitek z použití přípravku. I mezi parfémy ale najdeme některé problematické sloučeniny.

Ftaláty

Ftaláty neboli deriváty kyseliny ftalové jsou organické látky používané pro měkčení plastů i jako látky stabilizující vůni. Ftaláty ale mohou narušovat hormonální rovnováhu. Napodobují účinky ženských pohlavních hormonů (estrogenů), proto jsou spojovány s reprodukční toxicitou nebo snížením plodnosti u mužů. Jako parfemační látky jsou používány například Diethylftalát (DEP), Diethylhexylftalát (DEHP) a Dibutylftalát (DBP). Kromě parfémů a deodorantů se ftaláty často používají třeba i v lacích na nehty.

Musk sloučeniny

Fixátory vůně nebo také syntetické analogy pižma mohou označovat skupinu látek známou jako musk sloučeniny. Přestože některé z těchto látek mohou alergizovat, znepokojující je také jejich dopad na životní prostředí. V přírodě se totiž jen těžko odbourávají, a proto dochází k jejich kumulaci. Od roku 2003 se proto jejich používání reguluje a bylo zakázáno například klasické syntetické xylenové pižmo. Zástupci těchto látek jsou třeba Galoxide nebo Musk Ambrette.

Přírodní kosmetika Kosmetika pro atopiky

ZDROJE

• CosIng - Cosmetics - GROWTH - European Commission [online]. Dostupné z: https://ec.europa.eu/growth/tools-databases/cosing/index.cfm?fuseaction=ref_data.annexes_v2
• VRANOVÁ, Vilma a Václava VALEŠOVÁ. Praktické aspekty fotoprotekce. Pediatrie pro praxi. 2019, 2019(20(3), 180-187.
• Silikony v kosmetice i jinde. K čemu jsou dobré?. LÉKÁRNICKÉ KAPKY [online]. [cit. 2023-06-01]. Dostupné z: https://www.lekarnickekapky.cz/leky/silikony-v-kosmetice.html
• KUČEROVÁ, MUDr Renata, et al. Zdravotní aspekty antiperspirantů. Dermatologie pro praxi, 2015, 9.2: 70-72.